2-původ

Podle informací historika Diodóra Sicilského, který před více než 2000 lety sepsal mnohasvazkovou „historii lidstva“, byli v Egyptě prvními vládci bohové. Mezi nimi se objevuje jméno bohyně Isis a Usíra (Osirise), kteří prý v této zemi vládli zhruba před dvanácti tisíciletími. To je doba, kdy podle archeologů po nějaké vyspělejší pozemské civilizaci nejsou vůbec žádné stopy. Přesto i řecký cestovatel a historik Herodotos ve svých „Dějinách“ uvádí, že mu egyptští kněží ukázali 341 obřích soch, z nichž každá zastupovala jednu velekněžskou generaci, která v Egyptě působila celých 11.340 let! Z těchto zpráv tedy jednoznačně vyplývá, že by staroegyptská civilizace byla nejstarší civilizací světa, kterou zatím známe. Přesto oficiální egyptologie klade její vznik a vývoj maximálně do rámce posledních šesti tisíc let.

Dodnes nikdo neví, jak je Velká pyramida vlastně stará a kdo byl jejím stavitelem. Nechal ji snad zbudovat faraón Chufu, řecky Cheops (2551-2528 př. n. l.) pomocí – jak před věky zaznamenal řecký dějepisec Herodot – 100.000 otroků? Avšak Cheops panoval pouhých třiadvacet let, což není asi dost dlouho, aby to stačilo na postavení takového obřího architektonického veledíla. Herodotos žil ovšem zhruba dva tisíce let po něm a své informace získal od egyptských chrámových kněží, kteří nejspíš přeháněli stejně nestydatě jako současní egyptští průvodci cizinců. Herodotos ujišťuje, že podle toho, co slyšel od staroegyptských kněží, byly pyramidy zhotoveny asi v době 11000 let př.n.l. Oproti tomu arabský spisovatel Masaudí v desátém století napsal: „Surid, jeden z prvních egyptských králů před potopou, postavil obě větší pyramidy. Přikázal kněžím, aby použili veškeré své aritmetické a geometrické vědění.“ V 16. století poukázal arabský dějepisec a lékař Abú Sá’id el-Balchí na text, který rozluštil na (tehdy ještě poměrně zachovaném) vnějším obložení pyramidy. „Nápis udává jako dobu stavby onu epochu, v níž se souhvězdí Lyry nacházelo ve znamení Raka. Propočet vedl ke dvakrát 36.000 letům před hidžrou“ – útěkem Mohameda z Mekky do Medíny roku 622 n. l. To by znamenalo, že pyramida je stará více než 73.000 let.

Egyptologové obě uvedená arabská datování odmítají. Spoléhají se pouze na Herodotovo tvrzení. Jako důkaz uvádějí okrové „znaky kameníků“, které roku 1837 údajně objevili dva archeologičtí dobrodruzi – plukovník Richard Howard Wyse („černá ovce“ staré anglické aristokratické rodiny) a J. R. Hill (vrchní dozorce v jednom měděném dole). Přesněji řečeno: „znaky kameníků“ se vynořily až poté, co Hill opakovaně „nocoval“ v jedné z prostor nad Královskou komorou, přičemž místo Hillova noclehu řadou výbuchů uměle vytvořil . Hodně divná byla také skutečnost, že znaky existovaly pouze v komorách, které objevili  Wyse a Hill, nikoli však v prostorách, odhalených roku 1865 zásluhou britského archeologa Davisona. „Senzace“ byla dokonalá, když se k celé řadě „nečekaně“ objevených „kamenických znaků“ připojila i kartuše se jménem panovníka Chufua. Tak Wyse a Hill „dokázali“, že Herodotos měl pravdu: Velkou pyramidu nechal skutečně postavit Cheops!

Celá záležitost měla ovšem jeden háček: písmo, použité v některých znacích někdejších kameníků, bylo zčásti hieratické. To byl další vývojový stupeň hieroglyfů, který ovšem v Cheopsově době ještě neexistoval. Kartuše se navíc až neuvěřitelně podobala svému protějšku z 26. dynastie (6. století př.n.l.)! Další hieroglyfy působily dojmem, že byly mylně přepsány z učebnice. První hláska jména Ch-u-f-u, „Ch“, byla zobrazena jako vyplněný kotouč, tedy jako slunce. To však byl ve skutečnosti hieroglyf „Re“. „Ch“ se spíše podobá sítu. Je nepochybně podivuhodné, že v učebnici, kterou tehdejší odborná veřejnost běžně používala – byla to Wilkinsonova Materia hieroglyphica – bylo „Ch“ z technických důvodů přetištěno stejně jako „Re“, tedy jako černý kotouč.

To ale není všechno. Kartuše a královské tituly na stěnách komor jsou nepřesné, hrubě opracované a velké až devadesát centimetrů. Některé pokrývají celý kamenný blok. Je to do očí bijící rozpor při porovnání s dokonalostí staroegyptských hieroglyfů, jež můžeme obdivovat u skutečných kamenických znaků. Posuzujeme-li „objevy“ Wyseho a Hilla s potřebným odstupem, musíme konstatovat, že nedokazují vůbec nic. Wysemu ovšem přinesly světovou slávu a Hillovi úctyhodný blahobyt – vždyť si koupil hotel Káhira.

Kdybychom vycházeli z toho, co prohlásili Herodotos a Diodoros Sicilský, pak před 12.000 lety byla saharská poušť svou rozlohou mnohem menší a značnou část jejího území, dnes přikrytého milióny tun písku, pokrývala hustá vegetace, řeky a stáda zvěře. Potom bychom logicky museli dospět k závěru, že to, co se egyptologům dosud podařilo odkrýt, mohou být jen mladší části toho, co stále skrývá pod nánosy písku dnešní Sahary.

To by vysvětlovalo i záhadu vzniku egyptské civilizace, která podle odborníků nemá obdoby, neboť jí nepředcházela žádná primitivnější vývojová etapa. Tahle civilizace jakoby vyrostla doslova z ničeho. Kdesi v hlubinách této největší pouště světa mohou být zbytky technologicky vyspělé a velmi staré civilizace, jejíž existenci předpokládali i sovětší vědci, zapojení do projektu Isis pod patronací KGB. A nelze vyloučit ani domněnku, že objev tajemné hrobky v roce 1961 právě těmito vědci, mohl být důkazem toho, že je tato hypotéza správná.

V této souvislosti se dodnes diskutuje o stáří tří největších pyramid v Gíze, přičemž pozornost odborníků přitahuje hlavně ta největší z nich – Cheopsova pyramida. Množí se názory, že skutečné stáří těchto staveb jde mnohem dále do minulosti, než se dosud traduje. Hovoří se o tom, že faraóni, jimž jsou tyto architektonické monumenty připisovány, byly pouze jejich restaurátory.

Thovt a pyramidy

Dodnes neumíme vysvětlit, jak se v této zemi na Nilu objevilo náboženství, vynikající architektura, udivující znalosti v anatomii, lékařství, matematice, geometrii a dalších vědách. Také způsob mumifikování mrtvých nebyl od časů egyptské civilizace překonán. Tato vyspělá kultura se objevila doslova náhle a nikdo neumí vysvětlit, jak to bylo možné. Nikdo, s výjimkou samotných starých Egypťanů.

V jejich mytologii zaujímá zcela zvláštní místo bůh Thovt – bůh moudrosti, vědění a učitel lidí. Podle některých legend představoval Thovt také prvního vládce lidstva. Tedy spíše toho lidstva, které Egypťané znali. Okruh jim známého světa byl jistě hodně omezený.

Kdo ví, možná byl Thovt kdysi skutečně žijící osobou, později zbožštěnou a opěvovanou oslavnými hymny. Co asi všechno staré Egypťany naučil? A kde nabyl svých úžasných znalostí? Vynalezl písmo, vymyslel první zákony, zavlažovací systémy a mnoho dalších věcí.

S Thovtem se pojí i pyramidy. Všeobecně se tvrdí, že prvním stavitelem velkých pyramid byl Imhotep, jemuž je připisována stavba stupňovité pyramidy faraóna Džosera v Sakkáře. Snad byl Imhotep geniálním architektem, ale co největší pyramida faraóna Cheopse, která svou dokonalostí předčí všechny ostatní? Byl Cheops skutečně panovníkem, který ji nechal vybudovat?

O tom dnes panují oprávněné pochybnosti. Na jedné stéle Egyptského muzea v Káhiře lze číst nápis, že Cheops založil chrám bohyně Isidy, vládkyně pyramidy, stojící vedle chrámu Sfingy. Z toho lze odvodit, že za Cheopsova panování už Velká pyramida stála, podobně jako se u ní nacházela i socha Sfingy. Moderní výzkumy totiž dokládají, že Sfinga je o několik tisíc let starší, než se až dosud uvádělo. Její výstavba sahá až někam do 10. tisíciletí př. n. l., tedy do doby, kdy podle oficiální egyptologie ještě rozvinutá staroegyptská civilizace vůbec neexistovala.

Není proto vyloučeno, že Cheops byl panovníkem, který nechal Velkou pyramidu pouze renovovat. Ale i to musel být počin gigantických rozměrů, kterým se tento faraón navěky zapsal do dějin. A to ponecháváme stranou technickou stránku výstavby Velké pyramidy, která je dodnes předmětem nejrůznějších úvah a spekulací.

Další výzkum

V letech 1987 a 1988 se tým francouzských a japonských fyziků a inženýrů pokoušel získat odpověď na otázku, zda v této pyramidě existují ještě nějaké neznámé prostory. Byly použity nejmodernější měřící přístroje, zvláště ke zjištění hodnot gravimetrie (přitažlivost), echoskopie (měření rychlosti radarových vln) a elektromagnetického scannování, aby se hluboko v podzemí nebo za silnými stěnami odhalily skryté objekty, zviditelnily hraniční plochy nebo aby bylo možné rozpoznat obrysy předmětů. Hans-Werner Sachmann citoval závěrečnou zprávu o těchto výzkumech. Ta byla nazvána podle výzkum koordinující univerzity Zpráva Wasedy a v níže uvedeném znění byla zveřejněna v časopise Sign dne 11. ledna 1991:

1.    Pod sfingou se nachází rozlehlý, dosud neprobádaný dutý prostor, z něhož zřejmě vede podzemní chodba přímo k Cheopsově pyramidě.

2.    V okolí tzv. Komor královen byly zaznamenány další skryté prostory. Například západním směrem od zmíněných komor byla lokalizována dosud neznámá prázdná místnost.

.    Nedaleko komor odlehčujících tlaku nad prostorem označovaným jako Královský hrob byly nalezeny indicie nasvědčující existenci spojovacích průchodů k dosud neznámým místnostem. Škvíry jsou orientovány východozápadním směrem, a proto lze předpokládat, že se východně od této komory s nejvyšší pravděpodobností nalézá další prázdná místnost.

4.    Za stěnou Chodby královen se vyskytuje řada dutých míst, jejichž velikost dosud nebylo možné stanovit. Je však jisté, že tam máme co činit s prostorem směřujícím dolů do pyramidy, jenž obsahuje mnoho neznámých předmětů a je vyplněn pískem.

 Francouzští vědci odhadují podíl dutých prostorů ve vztahu k celému objemu pyramidy na patnáct, Japonci dokonce na dvacet procent. Najdeme v nich snad odkazy na skutečné stavitele pyramidy? Když chtěl kalif Mamún, syn slavného Harúna al-Rašída, roku 820 proniknout do pyramidy, doslechl se o neskutečně pohádkových věcech, které tam jsou údajně uloženy. Kalif se dověděl, že v pyramidě je zamaskována tajná komora, v níž jsou uloženy nejen mapy Země a vesmíru, ale také „nerezavějící zbraně“ a „sklo, které je možné ohýbat, aniž by se přitom rozbilo“.

 To, jak přesné by mohly být údajné mapy skrývané ve Velké pyramidě, dokumentuje záhadná mapa Piriho Reise, kterou objevili teolog Adolf Deismann a ředitel tureckého Národního muzea Malil Edhem roku 1929 při katalogizaci písemných památek v paláci Topkapi, patřícím osmanským panovníkům v Istanbulu. Roku 1513 ji zakreslil důstojník tureckého námořnictva, kapitán Piri Reis ibn Hadží Mehmed, a sice „na základě dvaceti různých map“ z nichž nejstarší, jak uvedl sám Piri Reis ve svém přípisku, pocházely „z doby Alexandra Velikého“. Na mapě Piriho Reise je s neuvěřitelnou přesností zakresleno pobřeží Francie, Španělska a západní Afriky – a navíc Střední a Jižní Amerika včetně And, tedy místa, která, jak známo, objevil Francisco Pizarro až roku 1530. Avšak opravdovou senzací je něco jiného: od Ohňové země až k Antarktidě je nanejvýš podrobně zakreslen strukturovaný pevninský most. Roku 1956 byla mapa Piriho Reise předána k odbornému posouzení americkému inženýrovi Argingtonu H. Mallerymu. O rok později se jí zabýval Daniel L. Linehan, odborný kartograf amerického námořnictva a ředitel Western Observatory při Boston College, a Francis Heyden z obdobného pracoviště univerzity v Georgetownu. Tito vědci dospěli k ohromujícímu výsledku: na zkoumané mapě bylo se všemi detaily zobrazeno severní pobřeží Antarktidy, které se už jedenáct tisíc let nachází pod věčným ledem – i s uvedeným pevninským spojením, jež před dobou ledovou skutečně existovalo. Kartografická měření jižní oblasti Atlantského oceánu, prováděná na přelomu let 1957 a 1958 v rámci Mezinárodního roku geofyziky a zahrnující i sonarový výzkum pevniny pod „věčným ledem“, dokázala, že mapa Piriho Reise je neuvěřitelně precizní.

 Ještě jedna okolnost je však podivuhodná: třebaže jsou její údaje nesmírně přesné, přesto nelze přehlédnout určité zkreslení, vyvolávající dojem, že k němu došlo zásluhou kartografického zpracování z velké výšky. Mapa Piriho Reise byla srovnána se způsobem projekce moderních map. Tak se dospělo ke zjištění, že záhadná mapa zachycuje svět tak, jak je vidět ze satelitu vznášejícího se vysoko nad Káhirou. Řečeno jinými slovy – nad Velkou pyramidou.

Je s podivem, že se egyptologové prozkoumání těchto prostor neustále brání, ačkoli v poslední době došlo k průzkumu jedné nově zjištěné chodby, který zatím nepřinesl nic převratného.

Za zmínku rovněž stojí, že uvnitř pyramid byly zjištěny neobvyklé psychotronické efekty, které, mimo jiné, zřejmě ovlivňují i lidské zdraví. Hovoříme o prostorové psychotronice, vytvářející energetické i geomagnetické „anomální zóny“, jež jsou dál předmětem zkoumání.

Existují dokonce i názory, že hlavní tajemství velkých pyramid v Gíze nejsou ukryta přímo v jejich prostorách, ale pod těmito obrovskými stavbami. Pyramidy prý sloužily zároveň jako obří poklopy, které měly navždy lidským zrakům skrýt pozůstatky po staré civilizaci „bohů“, kterou dávno přikryl pouštní písek. Například ukrytí předmětů „božského původu“ prý bylo nutné, poněvadž manipulace s nimi mohla být lidem nebezpečná. Ale o jaké předměty se mohlo jednat?

Jedním z nich je tzv. „Réovo oko“. Z některých staroegyptských textů (např. Kniha mrtvých) vyplývá, že „Réovo oko“ bývá ztotožňováno s hadem, který chrlil oheň. Podle názoru rakouských novinářů Petera Krasy a Reinharda Habecka by „Réovo oko“ mohlo být smrtící zbraní, respektive létajícím strojem s ničivými zbraněmi. Možná podobných těm, o nichž se zmiňují texty staroindické Mahabharáty (tam jsou tyto stroje nazývány Vimany). Podobné je to i se známým „Horovým okem“, o němž ze starých textů víme, že stoupalo od země k nebi. V egyptské „Knize mrtvých“ se o tom píše: „Pohleďte, mocný bůh se zdvihá k nebi. Zjevuje se lomoz, obklopený krásně vonícími oblaky. Díky záření svatých duchů plane celé nebe.“

O „Horově oku“ se zmiňuje i papyrus „Nebseni“: „…jeho paže jsou obkroužené zářícím ohněm… jeho podoba je plamennou maskou… necháváš žhavé plameny šlehat z veliké výšky… na krev svých obětí se velmi žravě vrháš… jeho dvě oči jako dýka bodají a vrtají…“ a tak dále.

Ve výčtu pradávných technologicky zajímavých artefaktů si však připomeňme ještě jednu pozoruhodnost. V egyptském Abydosu se kupříkladu nachází chrám boha Sutecha (Setha), který byl kdysi považován za boha války, obecněji pak za boha zla a neštěstí. Zde se nalézají velice zvláštní reliéfy. Jsou na nich zobrazena podivná tělesa, která jsou takřka k nerozeznání od dnešních tanků, letadel a ponorek. Že by opět šlo o nějaké pozůstatky po vyspělých technologiích, používaných za prvních „božských“ vládců Egypta? Nebo se jedná o zobrazení snových vizí kněžských jasnovidců, kteří dokázali „vidět“ do daleké budoucnosti, jako třeba mnohem později Nostradamus? Tak, či onak, tyto reliéfy Sutechova chrámu jsou další dosud nerozluštěnou záhadou…

Vědomosti starých Egypťanů v oblasti medicíny byly rovněž udivující. Jejich lékaři znali dokonce již i léčebné účinky přírodního penicilinu a anestetik. Našly se lebky, jež se staly svědectvím vynikající zubní techniky. Staří egyptští dentisté dokázali dokonale osazovat umělé zuby i vyztužené můstky.

Při archeologických vykopávkách se také našly podivné pohřební obětiny ve tvaru ptáků s rozpjatými křídly. Pozdější aerodynamické výzkumy těchto předmětů prokázaly, že se s největší pravděpodobností jedná o modely starověkých větroňů. Na jednom z nich byl objeven nápis „Amunův dar“. Bůh Amun byl v Egyptě uctíván jako bůh vánku, takže souvislost s létáním je zřejmá.

Ale jak mohli příslušníci této starověké civilizace dospět k těmto znalostem bez předchozího vývojového stádia? Odpověď je v tomto případě jediná. Tyto vědomosti pocházely z časů vlády těch, kteří Egypťané nazývali svými bohy. Jednalo se možná o příslušníky technologicky vyspělé civilizace, která před více než 12.000 lety beze stopy zanikla.

Tahle „božská“ rasa časem zřejmě vyhynula, ale stačila ustavit vládnoucí dynastie, v nichž se jejich potomci stávali králi a velekněžími, uchovávajícími tohle staré vědění postřednictvým „tajných nauk“, spojených s uctíváním některých artefaktů, o jejichž původním účelu se ztratila v průběhu věků bližší povědomost.

Ale takové předměty se zatím nenašly. Mohly se rozpadnout, mohly být zničeny, ale mohly být také dobře ukryty v chrámech, pyramidách, či jiných kultovních stavbách, kde možná spočívají dodnes, náležitě zajištěné před „hledači pokladů“.