6-šachty

Pyramidy 6 – Šachty 

 

Královská komora obsahuje mnoho záhad. Jedna z nich jsou úzké šachty, které jsou proraženy zdmi a opracovány s přesností hlavně pušky. Egyptologové tvrdí, že jen kvůli větrání. To však v žádném případě nemohly být větrací šachty. Detailní plán je příliš komplikovaný, stoupají v určitém úhlu ven z pyramidy. Musely mít mnohem vyšší účel. Tato domněnka byla potvrzena v březnu 1993. Německý inženýr Rudolf Gantenbring zkoumal jižní šachtu královniny komory s pomocí malé moderní robotické kamery. Zjistil, že šachtu blokují kamenné dveře s kovovými součástmi. Snažili se snad dávní stavitelé ukrýt komoru před zvědavými zraky? Ty dveře nebyly nikdy otevřeny. Další šachty vedou rovnou vzhůru bez překážky. Jaký byl tedy jejich pravý účel? Určité vodítko poskytli v šedesátých letech dvacátého století astronomové, kteří dokázali, že šachty jsou zaměřeny s úžasnou přesností – na hvězdy.

 

Tato šachta mířila k Alfě Draconis, Polárce věku pyramid. Další míří k Malému Vozu. Mohla by astronomie tuto záhadu objasnit? Archeologie ví o hvězdách většinou velmi málo. Odborníci byli skeptičtí. Vědci uvádějí, že staří Egypťané neměli velké znalosti o astronomii. Existuje ale důkaz, že je obloha fascinovala a měli o ní velké znalosti. Na artefaktech, které byly nalezeny, je souhvězdí zvěrokruhu – Lev, Býk, Ryby, vedle souhvězdí Orion a hvězda Sirius.

Postavení hvězd na obloze není stejné jako v dávných dobách. Způsobuje to jev, zvaný PRECESE. Země se nejen otočí každý den. Její osa opíše také velkou kružnici za každých dvacet šest tisíc let, jako obří dětská káča. Vzhledem k tomuto pomalému pohybu se z pohledu ze Země zdá, že souhvězdí putují oblohou a věky.

Egyptologové a studenti hieroglyfů precesi ignorují. Bez ní však tyto problémy nelze vyřešit, protože precese je klíčem, který otevírá tajemství pyramid. Presece mění výšku hvězd, které vidíme posouvat se po obloze každou noc. Kdyby někdo mohl pozorovat, jak tisíciletí míjejí nad jeho hlavou, viděl by, jak souhvězdí vycházejí a zapadají každých dvacet šest tisíc let s pomalým pohybem zemské osy.

 

Souhvězdí Orion bylo pro Egypťany bohem a může vysvětlit, proč vytvořili šachty ve Velké pyramidě. Určitě si s tím nedali práci jen pro zábavu. Orion byl pro staré Egypťany Usírev, velký bůh vzkříšení.

 

Podívejme se na rekonstrukci oblohy v roce 2500 před naším letopočtem a podívejme se, co se děje s Orionovým pásem, když přechází linii Sever – Jih. Šachta z Královské komory je zaměřená na Orion, na boha Usíreva. Na levé straně Orionu je hvězda Sírius. Pro staré Egypťany to byla hvězda bohyně Éset, Usírevovy manželky.

 

Jestliže šachta z Královské komory mířila k Orionu, pak šachta z královniny komory mířila přímo na Sírius, k bohyni Éset. Egypťané stavěli chodby ke hvězdám. Cesty k bohům, k Usírevovi a k Éset, k bohům posmrtného života a vzkříšení.

 

Pro staré Egypťany příchod Usíreva a jeho věrné choti Éset tisíce let před úsvitem historie, zvěstoval zrození Egypta. Nazývají to TEP ZEPPI, Počátek Času, kdy Éset a Usírev stvořili Nil, tuto zemi a její obyvatele. A přinesli plody zemědělství a vědění, hojnost a krásu. Ale Suteh, bratr Usíreva, jim záviděl jejich štěstí a Usíreva zabil. Jeho tělo rozsekal na čtrnáct kusů a ukryl je na nejtemnějších místech a zemi uvrhl do násilí a hrůzy.  Avšak Éset, věrná manželka Usíreva prohledala nejvzdálenější kouty Egypta a posbírala pozůstatky manželova těla a zabalila je do plátna. Jen jednu část, jeho falus, nemohla nalézt. Pak Éset a její syn Horus s orlí hlavou přivázali k mumii umělý falus a Éset se proměnila v ptáka a zachytila semeno svého mrtvého manžela a vzkřísila Usíreva k novému životu mezi hvězdami, kde oba stojí jako vládci noční oblohy na věky. Vládci Onoho světa po smrti a vzkříšení, o které každý faraón  usiloval.

V hrobce krále Únase, který následoval bezprostředně po čtvrté dynastii jsou nejstarší náboženské nápisy v historii. Jsou to texty pyramid a obsahují klíč k tajemství pyramid. Význam těchto textů byl téměř zapomenut, protože egyptologové v nich viděli hlavně náboženství Slunce. Toto však není náboženství dne a živých. Je to náboženství noci a mrtvých. Tyto texty nám opakovaně říkají, že král se stává hvězdou v království Usíreva v souhvězdí Orion. Jeden z těchto textů praví: „Ó králi, jsi společník Orionův.“ A jiný text říká: „Nechť překročíš točící se řeku – Mléčnou dráhu –  a odejdeš na místo, kde je Orion.“

Faraónové skutečně věřili, že jsou děti bohů. Jedna z nových teorií říká, že účel těchto šachet je vyslat duši faraóna na jeho místo mezi hvězdy. Když faraón zemřel, bylo jeho tělo mumifikováno a připraveno jako tělo Usíreva a jeho duše byla připravena vystoupit na oblohu. Předtím však mrtvý král musel zajistit, že jeho moc přejde na jeho syna, žijícího Hóra. To se stalo při velmi dramatickém obřadu, zvaném Otevření úst, při němž byla obřadními nástroji otevřena ústa mumie, která tak byla znovu oživena. Pak byl na mumii připevněn umělý falus a mrtvý faraón byl otočen směrem ke hvězdě Éset – ke hvězdě Sírius. Tehdy došlo k oplodnění z lůna bohyně. Pozemské poslání krále bylo splněno a mrtvý král se odebral na nebesa. Tady máme prakticky zopakování mýtu o vzkříšení Usíreva, vyprávěné v hvězdných termínech.

Tento objev je skutečným průlomem. Tyto monumenty byly němé téměř pět tisíc let a tím, že bylo porozuměno významu těchto šachet, bylo jim umožněno znovu promluvit. Vyvstal však další problém. Všechno zde svědčí o velkolepém, jednotném plánu. O mistrovském plánu. A přesto je na tomto plánu něco velice matoucího.  Máme tři pyramidy. Dvě z nich mají téměř identickou velikost a jsou umístěny diagonálně. A tady je něco zvláštního. Třetí pyramida je mnohem menší a leží nalevo od této diagonální linie. Proč? O co se stavitelé pyramid snažili? Stavitelem byl Menkauré nebo Mykerinos. Ale jestliže byl tak bohatý a mocný jako jeho otec, proč by se spokojil s mnohem menší pyramidou a umístil ji nalevo? V Orionově pásu jsou tři hvězdy v řadě, ale ta poslední je menší a je trochu stranou nalevo. I když je to fenomenální, nalezení vztahu mezi pyramidami a Orionem byl jen začátek.

 

Musel existovat širší plán. Bylo zjištěno, že staří Egypťané pojmenovali po hvězdách dvě další pyramidy ze čtvrté dynastie. Jednu v Abú Ruvaš a druhou v Zaviat al Arian. Když se nyní podíváme na mapu těchto pyramid, můžeme vidět, že souhvězdí Oriona – bůh Usírev – leží na nebi stejně jako na nebi! Ale i když je tento obraz udivující, něco v něm nehraje. Egypťané připodobnili Nil Mléčné dráze na obloze a pyramidy Orionu. Jejich postavení však takové nebylo v roce 2500 před naším letopočtem, v době, kdy byly pyramidy postaveny. Neshodují se s tím, co můžeme vidět na Zemi. Nebo počítač hledal v nesprávné době.

 

Rekonstrukce minulosti znamená také využití mýtů. Usírev byl první božský faraón, který vládl Egyptu, zemřel a byl znovuzrozen za pomoci svého syna Hóra. To jsou bozi Prvního času, bozi Tep-zepi, kterou Egypťané kladli hluboko a hluboko tisíce let do minulosti. Otázka však zní: kdy byl Tep-zepi? Kdy byl onen První čas?

Vzhledem k precesi mají i hvězdy svůj první čas. Je to začátek jejich pomalého precesního cyklu, který začíná jejich postupem vzhůru na obloze. Tento „První čas“ Oriona byl v době deset tisíc pět set let před naším letopočtem. Tam dostáváme perfektní shodu postavení hvězd na obloze a postavení pyramid. Celé toto uspořádání zachycuje dobu 10.500 let př.n.l. Rozestavení na obloze a na Zemi do sebe zapadá s děsivou přesností právě v Prvním čase Usíreva, kdy Orion začal svůj vzestup na obloze z pohledu Země, v roce 10.500 př.n.l.

Snažili se Egypťané odkázat na svůj první mytický čas, na Tep-zepi, kdy jejich zemi vládl Usírev, jako první božský faraón? Na neuvěřitelnou dobu 10.500 př.n.l., jako dobu svého vzniku?

 

Jakkoli je tato stopa slabá, precese poskytla další vodítko. Při tomto pomalém pohybu se zdá, že souhvězdí během věků putují. Staří Egypťané věnovali tomuto jevu zvláštní pozornost. Studovali zejména bod, kde Slunce vychází v době, kdy noc a den jsou stejně dlouhé – 21. března, zvaný bod rovnodennosti, kdy začíná jaro. A pozorovali souhvězdí ležící za ním a během věků si všimli, že se zvolna mění. Jejich Velká sfinga jakoby toto sledovala. Každých zhruba dva tisíce let se za Sluncem objeví jiné znamení zvěrokruhu, určující další epochu, další astrologický věk. Nyní se objevují Ryby s Vodnářem. Před tím Aries neboli Býk.

 

Ten okamžik byl pro staré Egypťany rozhodující, my ho nazýváme Jarní rovnodennost. V době, kdy byla postavena sfinga, v roce 2.500 př.n.l., Slunce vycházelo v souhvězdí Býka. Bylo by nanejvýš absurdní, kdyby v této epoše faraón postavil strážce rovnodennosti v podobě lva. Existuje jen jediná epocha, kdy by bylo patřičné, aby sfinga byla postavena v podobě, jakou má. Je to věk Lva, začínající v jedenáctém tisíciletí př. n. l.