7-skutečně před 12.500 lety

Pyramidy 7 – Skutečně před 12.500 lety? 

 

Slabá stopa vodítek vedoucí hluboko do prehistorie, do doby kamenné, tisíce let před tím, než se údajně objevila lidská civilizace. Je to nepřesvědčivé? Přitažené za vlasy? Snad. Existuje však další průzkum, který dochází k podobnému závěru.

John West, spisovatel a nezávislý egyptolog zjistil, že vodou erodované skály mají stejný tvar, jako stará podkladová hornina sfingy a její jámy. Nemusíte ani být geolog, abyste poznali, že tento typ eroze musela způsobit voda. Jedině voda, proudící v přívalech přes okolní stěnu by vytvořila ten zaoblený profil.

Byl to on kdo se první začal věnovat faktu, že zvětralé vzory na Sfinze nejsou vodorovné jako na jiných památkách v Gíze, ale jsou svislé. Je jasné že vodorovné zvětrání je výsledkem eroze způsobené silnými větry a písečnými bouřemi. Těch je samozřejmě v této oblasti hojnost. Ale svislá eroze může být způsobena pouze působením vody. Mohla voda způsobit svislé zvětrání na Sfinze? Voda? Ale odkud? Mluvíme o Sahaře.

West si samozřejmě uvědomoval, že egyptologie jednoznačně zařazuje vznik Sfingy do doby kolem roku 2500 př.n.l., do časů vlády faraóna Chefrena, který je zároveň identifikovaný s druhou pyramidou v Gíze. Jeho studium ale ukázalo, že víra v toto datování stavby Sfingy je mnohem větší dogma než cokoliv jiného. Tato dogmatická víra totiž není podepřena jediným logickým faktem. Nejsou zde žádné nápisy, které by spojovaly jmenovaného faraóna se stavbou. Nenašla se ani žádná stéla nebo papyry. Jediným důvodem proč toto dogma vzniklo je tzv. Stéla sfingy vztyčená Thutmosem IV., na které se ve 13. řádku nachází kartuš Chefreho. Pokud jde o blízkost pyramidy, pak tvrzení, že blízkost dvou staveb znamená automaticky vznik ve stejné době, je neskutečně bizarní.

Podívejme se na tuto problematiku z naprosto laického hlediska: je obličej Sfingy skutečně portrétem faraóna Chefrena? Co pro tuto domněnku hovoří? A co případně hovoří proti?

Frank Domingo, expert na policejní identifikaci porovnal jedinou známou sochu krále Chefrena s tváří Sfingy. Příručky New Yorkského detektiva Dominga o policejní identifikaci se používají na celém světě. Jeho slovo má svou váhu. Po revizi všech rozměrů, úhlů a poměrů došel Domingo k závěru, že Velká sfinga v Gíze NENÍ stejná osoba reprezentovaná sochou faraóna.

 

 

 

 

Stejně podivné je i datování Údolního chrámu a záhadné stavby Osireionu – obě stavby mají na tolik odlišnou architekturu od ostatních egyptských památek, že už na první pohled vypadají o dlouhé věky starší. Obě památky jsou si do značné míry podobné. Pro obě stavby je společné, že jsou postavené s obrovských bloků bez ozdob a nápisů, což je egyptským památkám naprosto cizí. Bloky použité pro stavbu Údolního chrámu jsou těžké až 200 tun! Pro bližší seznámení s problematikou doporučuji knihu „Otisky božích prstů“ od G. Hancocka.

Sfinga je tedy podle Westa o hodně starší než časy panování Chefreho, ale kdy tedy opravdu vznikla? Pomůže tato hypotéza vysvětlit i zvláštní, svislé zvětrání na soše?

V 1991 West odjiždí se skupinou vědců, nepostižených egyptologickými dogmaty, na plošinu v Gíze. Přijel i Dr. Robert Schoch, prominentní geolog a profesor Bostonské univerzity, aby zkoumal jedinečné zvětrání těla Sfingy. Závěry, s kterými přišel po několika měsících analýzy, by měly otřást světem arecheologie. Svislé zvětrání vzorů na Sfinze, nebylo způsobené větrnou erozí, ale vodou z prudkých dešťů. To není možné, následovala reakce egyptologů. Schochova argumentace je ale jasně srozumitelná. Sfinga byla postavena v době, kdy takové prudké přívalové deště byly v Egyptě normální. Opět nemožné, reagovala egyptologie, takové silné deště přestaly tisíce roků před dobou Chefreho. Schoch pouze na tyto námitky zdvořile krčil rameny. To není můj problém, odpověděl.

Schochovo zjištění totiž přináší mnohem větší problém, než by se mohlo zdát. Pokud se vrátíme do hluboké historie a hledáme dobu, ve které v Egyptě tímto způsobem pršelo, je nutné couvat pěkně daleko. Pan profesor Schoch totiž mluví o době před rokem 10000 př.n.l. Ano, mluví se o době kdy končila poslední doba ledová! Zapamatujme si tento čas, navazují na něj totiž další souvislosti ze kterých poněkud mrazí v zádech.

Stalo se to, co se dalo očekávat. West a jeho tým byl okamžitě označen za šarlatány. West byl neoblomný, neměl sice velebný kredit a auru neomylnosti jako jeho učení oponenti, ale vědecká logika byla na jeho straně. Nicméně egyptologie ukázala neschopnost připustit argumenty (byť přísně vědecké), které by otřásly chrámem jejich umělých konstrukcí a dogmat.

Důsledky Westovy teorie jsou zřejmé. Ukazuje se, že bude nutné přehodnotit dějiny lidské civilizace jako celku. Tato trhlina v současných teoriích totiž narušuje pohled na dějiny jako celek.

Westovu teorii zcela nečekaně podpořila v roce 1993 úplně jiná vědní disciplina. Do hry vstoupila astronomie. R. Bauval – belgický stavební inženýr se zájmem o astronomii zjistil následující. Tři pyramidy v Gíze jsou neuvěřitelně přesnou pozemskou mapou tří hvězd Orionova pásu, dokonale vyjadřují úhly mezi nimi a dokonce prostřednictvím svých vlastních velikostí naznačují individuální velikost hvězd. Tento grandiózní model hvězdné oblohy se prostírá dál na jih a sever a zahrnuje další stavby na plošině v Gíze a opět s maximální přesností! Ovšem největším překvapením je, že monumenty v Gíze jsou uspořádány tak jak hvězdná obloha vypadala (pouze a jedině) kolem roku 10 450 př.n.l. Opět onen čas…

V říjnu 1995 se organizace Egyptian Antiquities rozhodla vyčistit prostor mezi Údolním chrámem a Sfingou, ležící východně od Sfingy. Právě díky těmto pracím šťastné rýpnutí rýčem jednoho z dělníků odkrylo část starověkého komplexu podzemních galerií a stezek.

Když se o tom dozvěděli R. Bauval a G. Hancock okamžitě odcestovali do Egypta. J.A. West tam odjel také a tak se všichni tři mohli setkat přímo v Gíze.

Dorazili na místo překypující aktivitou. Skupiny dělníků a zedníků kopaly a čistily oblast před Sfingou a chrámy. Naštěstí egyptské úřady ještě neuzavřely tuto oblast, takže po zaplacení „bakšiše“ jednomu z inspektorů dohlížejících na práce, mohla improvizovaná výzkumná skupina sledovat práce zblízka.

Bylo obtížné říci co se vlastně na místě, ke kterému se dostali, nachází. Objevená oblast vypadala jako by byla před roky již někdy odkrytá a potom z nějakého neznámého důvodu opět zahrnutá. Na první pohled bylo zřejmé, že konstrukce z malty a železných tyčí, které byly nad stropy starověkých podzemních stezek, měly patrně zpevnit památky. Inspektor, postávající stranou, vyslovil názor, že tato stavba vznikla, když egyptolog Selim Hassan uvolňoval oblast pro Egyptian Antiquity v roce 1930, nebo možná později v roce 1950, když se nedaleko stavělo kino pod širým nebem. Ale proč byly vykopávky znovu přikryty zůstává tajemstvím.

Odkryté prostory jsou tvořeny z jakési hlavní tepny spojené s přírodními jeskyněmi, jsou asi 10 stop široké a 200 stop dlouhé, vedou od severu k jihu pod Údolní chrám a Sfingu. Tato tepna je křižována dvěma dlážděnými stezkami, přechází z Údolního chrámu a běží východním směrem. Obě stezky mizí na východním konci pod zemí. Zajímavé místo se nachází na hlavní tepně v místě kde se kříží s jižní stezkou. Je to jakýsi průlez. Víko zakrývající průlez je vyrobeno z jediného kusu vápence, má ulomený jeden roh, takže je vidět vodu proudící pod zemí a směřující k Sfinze a údolnímu chrámu. Celý komplex byl zřejmě velmi starobylý a téměř jistě byl současníkem Sfingy. Ale jakou mohl mít funkci ? A jaký byl účel podzemní vodní cesty?

Podle starobylého egyptskému mýtu, byly legendární brány „Příštího světa“ střeženy dvěma gigantickými lvy, nebo sfingami nazývanými Akeři. V nákresech „Nového království“ sedí sfingy – Akeři u východní brány se zadníma nohama v kanále. Dole je vidět podobný podzemní tok, nebo kanál. Za lvy se tyčí obrovská mohyla či pyramida a pod ní se nachází velká oválná komnata, která se zdá být hermeticky uzavřená. V tomto mysteriózním pokoji se má ukrývat „vznešené tajemství od boha“, který spravoval Egyptskou zemi v období vzdálené epochy Zep Tepi – první doby. Tato zvláštní místnost byla nazývána „Domem Sokaru“ v Rostau. Podobnost s komplexem a Sfingou je tajuplná. Gíza byla totiž v dávné době také nazývaná Rostau a Sokar (bůh se sokolí hlavou) byl identifikován s Osirisem. Je to jen shoda náhod? Kdo ví…

Jedno je jisté, základní teze „Smaragdové desky“ Herma Trismegista, která zní „…jak nahoře tak dole…“ je na plošině v Gíze dotažena k totální absolutnosti. Památky na plošině tvoří přesný pozemský model tří hvězd Orionova pásu tak, jak se bylo souhvězdí vidět okolo roku 10.500 př.n.l. Kdo mohl pozorovat oblohu nad Gízou před 12500 lety a kdo, tehdy, měl technické schopnosti naplánovat či vybudovat taková monumentální díla jako je Sfinga a pyramidy? A co chtěl touto plastickou mapou tak gigantických rozměrů říci?

Egyptologové tvrdí, že žádná taková civilizace na zemi v té době nebyla schopná naplánovat a postavit takové ohromné, dokonale vyprojektované stavby.

Nechceme zde rozvíjet teorie o zmizelé Atlantidě, spíš si dovolíme upozornit na několik zajímavých faktů:

– Golfský proud vznikl zhruba před 12.000 lety. Tehdy byla odstraněna překážka v podobě pevniny či souostroví někde v oblasti dnešních Azorských ostrovů

– Egyptské a asyrské „roční kruhy“ se setkávají v hluboké historii v roce 10.583 př.n.l., kdy byly patrně tyto starověké „kalendáře“ spuštěny

– geologové připouštějí možnost ponoření rozsáhlých ostrovů v Atlantiku v době 10.000 – 11.000 př.n.l.

– v době před 12.000 lety došlo k vyhynutí mamutů – významné archeologické naleziště ve Velké jeskyni v Šanidaru v Kurdistánu, kde je doloženo kontinuální osídlení trvající 100 000 let, bylo podle archeologů přerváno kolem roku 10.000 př.n.l. na velmi dlouhou dobu a to masivními otřesy, které způsobily částečné zhroucení stropu. Dále je doloženo zaplavení jeskyně povodní. Mimochodem dnes je jeskyně ve výši 750 m nad mořem.

 

Nestavěla přece jen v Egyptě zachráněná hrstka pozůstatků nám dosud neznámé civilizace, kteří přežili katastrofu? Nebo naopak, ve snaze uchovat část své historie ve chvílích předzvěstí katastrofy, vytvořili enklávu, kde by jejich dokumenty a možná i část obyvatel, přežila apokalypsu, která nastala před 12.000 lety? A nebo je všechno jinak ?

Staří Egypťané nazývali Sfingu Hor-em-Akhet, což znamenáná Horus na obzoru. Horus – jestřábí bůh, byl božské dítě Isis a Osirise. Jeho jméno pocházelo z egyptského slova Heru, které se překládá jako TVÁŘ.

 

Podívejme se tedy na dva typy erozí: větrnou a vodní

Stáří kamene je obtížné určit, ale podle geologů eroze vypovídá příběh o historii skály.

Toto jsou stopy zanechané v kameni po dlouhé době působení větru a písku. Měkké vrstvy byly smyty. Naleznou se všude v Gíze.

 

Jedinou výjimkou je sfinga a stěny jámy, která byla vykopána, kde kameny vypadají erodované po mnoha staletích silných dešťů. Mají oblý, vlnitý profil, vzhledem velmi odlišný. Objev Johna Westa je výbušný, neboť kdy takto naposled v Egyptě pršelo? Rozhodně ne v době egyptských faraónů.

 

  

Když ale pomyslíte na vodu v Egyptě, nemohly to způsobit povodně Nilu? Absolutně ne, protože záplavy Nilu by přicházely odspodu, a kdyby to bylo zaplaveno vodami Nilu, dostali bychom odlišný typ eroze. Stěny by byly podemleté, jinými slovy, eroze by byla nejhlubší dole, nikoli nahoře. A také by nevznikly ty hluboké štěrbiny.

Geologové považovali Westovy argumenty za přesvědčivé a postavili se na jeho stranu v debatě s egyptology, kteří zatím nenašli rozumnou odpověď na jeho závěry. Sfinga sama byla až příliš často opravována, aby mohla promluvit. Egyptologové tvrdí, že kámen, z něhož je sfinga vytesána, má tak nízkou kvalitu, že za pouhých tři sta let eroze zničila tři stopy. To představuje další problém. Jestliže kámen sfingy má tak špatnou kvalitu a sfinga byla vytesána před čtyřmi a půl tisíci lety, znamená to, že při tempu eroze 30 cm za století by sfinga musela zmizet už před pěti sty lety. Ale nezmizela.

 

Sfinga erodovaná silným deštěm dávno před faraóny a pyramidami? Kdy takhle naposledy v Egyptě pršelo? I když bylo několik dlouhých vlhkých období, vyniká jen jedna epocha. A je zvláštní, že toto období se shoduje s časem, který byl nalezen v astronomické astrologii, onen vzdálený První čas, který hledáme ve starých mýtech a na obloze. Byla to doba v dějinách lidstva, kdy Země procházela nebývalými změnami. Na Zemi došlo k obrovské katastrofě před 12.500 lety, byl to konec poslední doby ledové. Po padesát nebo šedesát tisíc let byly relativně stabilní podmínky s miliony čtverečních metrů ledu pokrývajícího severní polokouli. A náhle z příčin, které žádný vědec dosud neobjasnil, všechen led roztál. V rozmezí pouhých dvou až tří tisíc let.

Odlišný svět doby ledové s ledovou pokrývkou až dva kilometry silnou, pokrývající severní Evropu a Ameriku. Archeologové a jiní se shodují, že její konec přivodil katastrofu. Mohla to být potopa, o níž mluví všechna náboženství na světě? Egypt prodělal velké a dramatické změny na konci této doby ledové kolem roku 10.500 př.n.l., kdy velice vysoké, mimořádně vysoké záplavy pokryly povodňovou oblast. Zničily všechno v údolí Nilu a v deltě všeobecně.